Před 55 lety byl představen předchůdce internetu

Je tomu 55 let od doby, kdy Joseph Carl Robnett Licklider představil svým kolegům memorandum o intergalaktické počítačové síti. Šlo o myšlenku, kterou dnes zosobňuje internet. A i když o jeho původu většina jeho uživatelů pravděpodobně nikdy neslyšela, v roce 2017 jej podle údajů Českého statistického úřadu využívalo 8 z 10 Čechů.

Za více než polovinu století internet proměnil způsob, jakým lidé pracují, žijí, hrají si a učí se. Dnes se mobilní operátoři připravují na 5G sítě a pro firmy byl představen koncept intuitivních sítí, které se umí samy opravovat.

1963 – 1983: První krůčky

Průkopník informačních technologií Joseph Carl Robnett Licklider pracoval v agentuře ARPA (do roku 1972 DARPA), která spadala pod Ministerstvo obrany USA, a byla založena za účelem udržení technologického náskoku USA před tehdejším Sovětským svazem. Předchůdce dnešního internetu poprvé oficiálně představil v dokumentu s názvem „Memorandum For Members and Affiliates of the Intergalactic Computer Network“ 23. dubna 1963. Licklider nicméně nebyl jediným z otců myšlenky internetu. Již v červnu roku 1961 zveřejnil Leonard Kleinrock svoji práci o teorii packetového přepínání. První počítačová síť známá pod zkratkou ARPANET byla spuštěna roku 1969 a propojovala počítače na univerzitách v Los Angeles, Stanfordu, Santa Barbaře a Utahu a už o dva roky později se svět dočkal prvního poslaného emailu. Obsah prvního emailu zůstává neznámý. Sám autor Raymond Tomlinson přiznal, že se jednalo o banální test, proto se pravděpodobně jednalo o několik náhodných písmen, například „QWERTYUIOP“. Za „otce internetu“ jsou ale považováni američtí informatici Vint Cerf a Bob Kahn. Ti navrhli v roce 1974 TCP/IP protokoly, díky kterým můžeme s internetem komunikovat. Ve stejném roce se vůbec poprvé objevil pojem „internet“, a to v dokumentu RFC 675. V roce 1978 se objevil první spam, tehdy jej dostalo 393 zařízení a jednalo se o reklamu na nový počítač.

1984 – 1995: Rozšíření do celého světa

V roce 1984 dosahoval globální internetový provoz objemu 15 GB. Před 34 lety by se tedy celá měsíční internetová komunikace na světě vešla zhruba na tři DVD a jedno CD. Ve stejném roce vznikla také společnost Cisco, která se stala největším výrobcem prvků pro internetové sítě. Pavel Křižanovský, technický ředitel české pobočky vysvětluje: „Manželé Leonard Bosack a Sandy Lerner tehdy působili na Standfordově univerzitě v různých odděleních, která měla jinou počítačovou síť a nemohli si tak posílat emaily. Pro nás je dnes podobný problém nepředstavitelný. Aby vyřešili tuto komplikaci, vytvořili svůj první router a položili tak základy pro internet, jak ho známe nyní.“ Již od založení společnosti, byli její inženýři lídry ve vývoji síťových technologií, které využívaly Internet Protocol (většina lidí zná spíše pod zkratkou IP) a jméno Cisco se stalo synonymem pro internet.

Na konci 80. let došlo k dalšímu zlomovému bodu v historii internetu. Anglický vědec Tim Berners‑Lee navrhl tzv. World Wide Web, tedy prostor, kde lze každou informaci na něm uloženou najít pomocí speciální adresy. Jinými slovy dal světu klasickou zkratku www., kterou dnes zná každý. A v roce 1990 naprogramoval svůj první prohlížeč, který o rok později nabídnul také veřejnosti. Internet se začal šířit do světa a 13. 2. 1992 se v posluchárně číslo 256 na univerzitě ČVUT připojilo k internetu i Československo právě díky routeru společnosti Cisco. V roce 1994 už internetem globálně prošlo 25,83 TB za měsíc, což odpovídá necelým 5500 DVD a objevil se také první blog, online finanční transakce (koupeno bylo album Ten Summoner’s Tales od zpěváka Stinga), první reklamní banner i první hodinky, které dokázaly synchronizovat data s počítačem. O rok později byla spuštěna první sociální síť: – www.classmates.com.

1996 – 2016: Doba mobilů a internetu věcí

Na konci roku 1996 se připojil do internetové sítě první mobilní telefon a od té doby jej následovaly miliardy dalších. Do roku 2021 má být podle odhadů Cisco připojeno 12 miliard mobilních zařízení a více lidí tak bude mít mobilní telefon než přístup k tekoucí vodě. V roce 1998 byla také představena technologie 3G. Její mladší bráška, 4G, byl představen o deset let později.

Na konci 90. let se také do povědomí dostal pojem „internet věcí“, tedy síť, která dnes propojuje chytrá vozidla, domácí spotřebiče, nositelnou elektroniku, různé regulátory teploty a další senzory. Na přelomu tisíciletí se také objevil první větší DDoS útok, který funguje tak, že hacker ovládne mnoho zařízení a jejich prostřednictvím zaútočí s cílem znemožnit online službu či provoz webové stránky. Tehdy hacker zneužil nástroj Trinoo a odpojil počítačovou síť univerzity v Minnesotě na více než dva dny. I díky postupnému rozvoji těchto technologií se exponenciálně zvyšoval objem internetového datového provozu a v roce 2004 měsíční objem poprvé přesáhl 1 exabyte, konkrétně 1,27 EB, což je bezmála 270 milionů DVD.

Internet věcí, jak ho známe dnes, se však skutečně narodil až mezi lety 2008 až 2009, tedy ve chvíli, kdy se do internetu připojilo více strojů, než uživatelů. Zásadně ovlivnil nárůst dalšího datového provozu a v roce 2014 tvořil měsíční objem přenesených dat v internetu 42,4 exabytů, tedy více než 9 miliard DVD. „Do roku 2021 budou IoT „věci“ tvořit více než 50 % připojení do internetu – předčí tedy všechny počítače, tablety a smartphony. Nicméně přesto více než 95 % dat vygenerují uživatelé. Je to logické, protože například prohlížení videa ve vysoké kvalitě spotřebuje nepoměrně více dat než odesílání údajů ze senzoru,“ vysvětluje Pavel Křižanovský.

Budoucnost patří intuitivním sítím, umělé inteligenci a 5G

V roce 2017 byly představeny sítě nové generace. S postupující digitalizací se totiž musel tradiční přístup změnit. Tyto sítě se automaticky přizpůsobují svému účelu podle toho, v jakém kontextu fungují. K tomu využívají umělou inteligenci a dokážou upozorňovat na případnou poruchu dříve, než nastane a automaticky zapojují a nastavují nová zařízení. Již v roce 2020 se totiž každou hodinu připojí do internetové sítě 1 milion nových zařízení. Sítě s umělou inteligencí, takzvané intuitivní sítě, testuje například agentura NASA, která se připravuje na přistání na Marsu. „Cílem ARPANET bylo vytvořit takovou síť, která by fungovala i v případě, že je některá její část zničena. Jinými slovy, kdyby přišla o některý z uzlů, přes který data protékají. I současný internet je na tomto základním principu postaven. Nicméně dnes se díky umělé inteligenci posunuje evoluce ještě dál. Nejenže počítačová síť funguje i přes výpadky jedné části, ale dnes už sama upozorňuje, že se něco může pokazit a případně se sama opravuje,“ objasňuje Pavel Křižanovský.

Mobilní fajnšmekři jsou jistě nedočkaví na spuštění 5G sítí. Nicméně jejich rozvoj není poháněn vyšší rychlostí připojení. Hlavním rozdílem u 5G sítí je mnohem nižší odezva. To využijí například automobilky pro rozvoj technologie autonomních vozidel či logistické firmy využívající k doručování drony, protože tyto technologie musí za každých okolností okamžitě reagovat na měnící se podněty. Kromě toho umožní také další pokroky v oblasti virtuální a rozšířené reality. Technologie budou nadále měnit naše životy, a i když si to mnozí neuvědomují, za každými připojenými hodinkami, smartphonem, ale i senzorem hlídajícím teplotu v místnosti stojí síť – ať už kabelová či bezdrátová. A právě na ní bude spočívat tíha budoucího vývoje.