Jeden Dyson nestačí!

Dyson s povolením zabíjet. Špínu… Ke dvěma „dospělým“ Dysonům – jeden v bytě, jeden v baráku, nám přibyl ještě jeden, a sice Dyson Car+Boat. Je trochu menší, tak akorát do ruky.

Má trochu odlišnou konstrukci, jinak řešený výstupní filtr, ale stejné rozměry pro hubice a nástavce. Dodává se s malým elektricky poháněným rotačním kartáčem (výborné na sedačky aut), vlasovou hubicí s háčkovitou částí suchého zipu na stírání sajrajtu z látkových povrchů, a s úzkou štěrbinovou hubicí.

Kompatibilita s většími Dysony

Je menší, a tím pádem lehčí než ty větší „dospělé“ V10 a V11 a má také trochu nižší sací výkon. Zato ochotněji bere menší kamínky z podlážky auta. A také je tišší. Na rozdíl od těch větších „dospělých V10 a V11 nemá tři stupně přepínání výkonu, ale jen dva. To ale bohatě stačí, protože takový ten EKO stupeň stejně nikdy nezapínám.

Jedna nekompatibilita

Pozor ale na jednu věc, a tou je napájení, síťový adaptér. Dyson Car+Boat má adaptér 26 voltů, zatímco ty větší mají 30 voltů. Takže jeho 26V adaptérem větší modely nenabijete, zatímco 30V adaptérem byste mohli model Car + Boat spálit.

Hlavním viníkem je naše malé ňuňu

Nejvíc špíny do bytu přinese naše malé „ňuňu“ – bernský salašnický pes Ferda velikosti malého poníka. Padesát kilo živé váhy a šedesát centimetrů v kohoutku. Ten když se podrbe, a pak zvesela zavrtí ocasem, jsou jeho krepové chlupy po celém bytě, ale i prach z jeho kožichu. Má ho totiž samočistící. To taky znamená, že všechen ten sajrajt, který na sebe nabalí při procházce venku, setřepe v bytě. Lehne si, a část z něj opadá. A protože každý berňák je čistotný, lehne si pak vedle na čisté místo. To opakuje tolikrát, než je dočista očištěný. Vy na revanš neustále chodíte v písečku jak na pláži. Stejně ale toho našeho volopsa milujeme. Dalším viníkem je moje paní, která má na moje pošetilé přání dlouhé vlasy, viz dále.

Proč jeden Dyson nestačí?

O zábavu s Dysony se mi pak stará kombinace krepových chlupů, jemného prachu s písečkem z Ferdy a dlouhých vlasů mojí paní. Dohromady to dělá úžasné kusy filcu. Zkoušel jsem to řešit se zeleným dílenským bateriovým vysavačem „Darkside“ Tools, ale ten má tak nešťastnou konstrukci sacího otvoru, že ho ucpe první chuchvalec. Do dílny na piliny dobrý, ale na tohle nemá, ani výkonem. Ještě tak ruční kuchyňský vysavač Severin s překvapivě vyšším výkonem než Darkside Tools, ale ten má zase moc malou nádobu na odpad. Ostatně, když neluxuju dva-tři dny, tak vysypávám nádobu chlupů V10 nebo V11 dvakrát.

Tady se dostávám k hlavní výhodě modelu Dyson Car+Boat, a tou je jeho hmotnost. Na velký úklid ano, V10/V11 (2,6 kg/3 kg) v pohodě, šouráte je po podlaze a perfektně odvedou svoji práci. Když ale chcete sundat pavučinu nebo vyluxovat prach z nábytku, tak si můžete uhnat tenisový loket, jako já před časem. To pak máte po žížalkách, ani hrnek v ruce neunesete, natož půllitr, a zakončit posezení na „zdravotním porcelánu“ je pro vás utrpením.

Proto kradu tomu jeho většímu bráchovi dlouhou tyč díky stejným rozměrům pro hubice a používám Car+Boat (1,9 kg) a kromě luxování jednotlivých chuchvalců chlupů, zamotaných i amébovitě rozlezlých, nebo pavučin ze zdí jej používám i na podlahu, zejména při menším úklidu. S elektricky poháněným rotačním kartáčem je vyluxování schodů do patra doslova srandou a když se pavučina od stropu nechce dovnitř, přepnu na režim turbo a zavzpomínám, jak jsme na základce když byly zrovna k obědu špagety, kravili a vcucávali je, až se nám mrskaly po tvářích včetně té červené šlamastyky.

Trocha humoru nakonec

Když jsem se pak učil na zkoušky, zůstával jsem v bytě a rodiče jezdili dál na chalupu. Měl jsem kromě učení jedinou povinnost. Vyluxovat byt, zejména obývák, který byl i mým pokojem. V něm byl ten nejpříšernější koberec, jaký si dokážete představit, buklák. Úplet z uměliny, samý takový ostrý bochánek, já z něj měl vždy sedřená kolena, slečny zase záda, a když na něm delší dobu stála židle nebo stolek na jednom místě, zbyl tam důlek. Vždycky jsem ten koberec fakt pečlivě vyluxoval (přece se slečny nebudou válet na zádech ve špíně) a konferenční stolek i židle dal pečlivě zpátky nohama do těch důlků. Rodiče přijeli, tříhvězdičkový generál (maminka) sjela pokoj pohledem, a jen řekla: „Nojo, zase jen ryneček.“ Rynek je pro ty mladší náves, náměstíčko. Prostě mi řekla, že jsem to odfláknul a luxoval jen mezi nábytkem. Jednou jsem ale na luxování zapomněl a když jsem slyšel známý zvuk naší škodovky 100 (horší snad už byla jen Š105) pod okny obýváku, zatrnulo mi. Rychle jsem vytáhnul Etu ze skříně, hodil na zem trubici, hubici, rozhodil síťovou šňůru, a hlavně kopnul do konferenčního stolku a křesílek, aby jejich nohy nestály v těch důlcích. Přišel tříhvězdičkový generál maminka, a jen uznale pokývala hlavou: „No… Je vidět, žes‘ to tentokrát vzal pořádně.“ Ten kámen co mi spadnul ze srdce snad prolétl až do společné suterénní sušárny na prádlo. Když jsem pak tuhle historku vyprávěl jejím kamarádkám při oslavě pětaosmdesátin jedné z nich, všechny tři se chechtaly, až jim zaskakovalo.

Proč luxuju já?

Luxování mě baví. Ne že bych se jím nějak ukájel, ale prostě mám rád čisto. Jako malé dítě jsem obdivoval vysavač Elektrolux, který používala babička. Takový ten echtovní, který prodával pan Popper, otec spisovatele Oty Pavla. Skončil po skoro 100 letech i s dřevěnou krabicí a originální prodejkou (!) v jeho muzeu. Odtud také naše pojmenování pro vysavače, lux. Američané jim zase říkají hoover (první vysavače v Americe byly značky Hoover). Čekám, kdy se bezdrátovému luxování začne říkat dysonování…

No a proč luxuju skoro výhradně já? Proč to píšu v první osobě jednotného čísla? Protože paní má po zlomenině zdrátovanou pravou ruku a tahat v ní tři kila nejen po podlaze ji bolí; pavučiny se musejí brát i po stropě a nejhorší jsou místa, kde to chce jen přizvednout.

PS: V domácnosti mého dospělého synka také mají Dyson (V8). Také ho luxování baví. Asi půjde o rodovou úchylku.

Richard Jan Voigts