Fujifilm instax mini LiPlay+ jen na hraní?

Pravda je, že tenhle foťák je určený dětem na hraní. Ale také platí, že kdo si hraje, nezlobí. Tak se na něj pojďme podívat.

Začněme technickými parametry, které nejsou ani na krabici, ani v přiložené mnohojazyčné strašidelné, až halloweenské příručce. V ní je totiž kromě toho, jak přístroj zapnout a vypnout uvedeno (téměř jen), co všechno se s ním nesmí dělat, protože to je životu nebezpečné. Už tam ale uvedeno není, že vás může zabít padající balkon – ať ten foťáček v ruce držíte, či nikoliv.

Tohle se v přiloženém návodu nedočtete

Podrobnější informace jsou online; odkaz na manuály (i v češtině) je tradičně v přiložené strašidelné, až halloweenské mnohajazyčné příručce, jako u všech dnešních výrobků. Nesmí se to dávat dětem jíst, vestavěný akumulátor se nesmí házet aportovat psům apod; zde jsou tedy nejzákladnější fakta:

Rozlišení je 2 560 x 1 920 pixelů a vnitřní paměť pojme až 45 snímků. Paměť lze rozšířit kartami micro SD nebo micro SDHC. Snímač s vestavěným barevným filtrem CMOS 1/5 (6,46 mm²) . Takže zádná hitparáda. Tenhle údaj jsem hledal na netu snad půl hodiny až jsem si vzpomněl, že existuje web Dpreview. Zdrželo to vydání článku.

Přední objektiv f2/28 mm (35 mm eq), zadní pro selfie f2,2/23 mm. Přední objektiv je chráněn plochým sklem, což je velmi praktické. Důvody nechme na fantazii čtenáře.

Přední objektiv zaostřuje od 10 cm do nekonečna, vestavěný blesk má funkce zapnuto s automatikou, zapnuto s bleskem vždy, vypnuto. Zadní kamera zaostřuje od 41 cm do nekonečna (blesk se při selfie nezapíná).

Ukládání snímků je Exif kompatibilní s DSC v. 2,3.

Instax mini LiPlay+ má i samospoušť.

TFT displej je 3“, fotografie se tisknou na fotopapír (film) o rozměrech 86 x 54 mm, velikost obrázku pak je 62 x 46 mm. Doba tisku cca 13 s. Prostě tak nějak „čumkarta“ velikosti etikety velkého balení zápalek akorát tak do peněženky nebo jako záložka do knihy. Nebo i v „lepších rodinách“ do rámečku na piáno.

Vestavěný akumulátor se nabíjí přes USB-C, doba nabíjení 2-3 hod. Životnost baterie má být cca nabíjecích 300 cyklů.

Menu je jednoduché, kdo umí alespoň částečně ovládat jakýkoliv jiný fotoaparát, tak je hned doma; funkce rámečků a další jsou dosti intuitivní. Rozhodně je, alespoň pro mě, ovládání tohoto instaxu jednodušší, než zaplatit u libovolného parkovacího automatu nebo udělat si kafe z mně neznámého tlačítkového kávovaru na pumpě (tyhle dvě příšernosti mě rozštípou vždycky).

Ovládání jde i pomocí aplikace přes Bluetooth přes „smrtfoun“ s iOS nebo Androidem. Zde je k dispozici i velmi zákeřná funkce dálkového ovládání spouště, tak si dejte na dětské paparazzi pozor. Sám jsem to kdysi poťouchle používal u bezzrcadlovky Olympus, takže vlastně všeobecně pozor.

Ploché filmy (papíry) se dodávají v balení po 20 kusech a jedno balení stojí nějakých 290 Kč.

Co všechno se s foťákem instax mini LiPlay+ dá dělat?

Jejda, toho je, až z toho jde hlava kolem. Samozřejmě s ním jde fotit, ale také pořizovat zvuk pod dobu tří vteřin, a to před pořízením snímku nebo po něm. Nebo také před i po z rozdělením na dvakrát 1,5 vteřiny. Zvuk se také ukládá do QR kódu na výtisk snímku. Také lze pořídit sekvenci pěti snímků se zvukem a udělat z něj animovaný film. Pro fotky můžete použít řadu přednastavených rámečků. Vlastní fotky lze upravit filtrem (který lze zrušit), včetně. Tak nějak si trochu říkám, že ať se jdou u firem jako Zeiss nebo Leitz Wetzlar bodnout do oka, že umějí udělat objektivy za desítky až stovky tisíc korun (!), které mají ostrou kresbu, nebo zase takovou sametovou, a k tomu ten bokeh… (Ach…!!!). Když si ale koupíte tenhle plasťáček za pár kaček, tak si to tam našudláte přes tlačítka sami! Teď ještě si tak gravírkou Darkside Tools vyvrtat zub a nějakým tím nožem ze sady s výhodnou cenou ve slevě vyoperovat slepé střevo a jsme z toho venku. No, téměř, že…? :-)))

Nerudovská otázka

Takže kam s ním, ale i co s ním? Tváří se to jen jako hračka pro děti (zařazení beginners and family), ale pro mě osobně má tenhle instax zvláštní kouzlo. Někdy před 25 lety jsem na tiskovce dostal webkamerku od Creative Labs s možností záznamu tuším 12 fotek s rozlišením nějakých 135 kB. Grafik z té zrnitosti (a ze mě) šílel, ale já byl naprosto happy, že nemusím lítat po kdejaké akci do nějakého fotolabu. Pro noviny, zejména na web, je tenhle foťák naprosto použitelný, světelnost skvělá, základní ohnisková vzdálenost 28 mm eq. tak akorát, objektiv krytý skleněným filtrem, možnost výměny paměťových karet, a k tomu možnost okamžitě tisknout fotky. Bože, kam ta technika dospěla, jak já bych tehnle zázrak techniky tenkrát bral…!

Prostě do auta, do batohu na čundry…

Už se těším na Mikulášskou s partou do chaty Na Vyhlídce v Jizerkách, jak si tam společnou fotku s kamarády na to piáno dáme. Složili jsme se na něj před lety, chodí tam na něj hrát i Josef Hausmann, který napsal knihu „Základy mužského šovinismu“. A protože jsem vrchol  poťouchlosti, udělám mu extra fotku s růžovým rámečkem.

Richard Jan Voigts