Portrét a architektura se značkami Sony a Zeiss

Společnost Sony pravidelně pořádá výukové semináře pro zájemce o svoji značku, tentokrát proběhl na témata portrét a architektura. Role školitele se v prostorách prodejce Megapixel v pražských Holešovicích tradičně ujal Jan Tichý, ambasador Sony, objektivy Zeiss přinesl na vyzkoušení Michael Prouza, Zeiss Camera Lenses Expert; a bylo na co se dívat.

Jan Tichý v centru dění předvádí Sony Alpha

Jan Tichý nejprve stručně vysvětlil způsob ovládání fotoaparátů Sony Alpha, zejména jak nastavit ostření, zmínil dva nejdůležitější ostřicí programy – na bod a na oko, které sám používá nejčastěji. Také připomněl, že fotoaparáty Sony maní například pro dosažení ostrosti, aby nebyl snímek rozostřen chvěním, možnost nastavení minimálního času v režimu Auto ISO. „Fotoaparáty dnes mají bambilion funkcí a většina z nich je téměř zbytečných, stačí jich pár. Jednou si to nastavte podle sebe a máte vystaráno,“ prohlásil Jan Tichý a doplnil: „Navíc si u foťáků Sony můžete vytvořit menu podle sebe.“ A šlo se na focení, nejprve portrét, na který už čekala připravená modelka. Fotilo se nejprve v přednáškové místnosti v rozptýleném světle z prosklené stěny, pak se šlo ven. Po krátké přestávce a výměně objektivů, které opět za Zeiss poskytl Michael Prouza, se šlo fotit architekturu do terénu ve funkcionalistických Holešovicích.

Michael Prouza, Zeiss
Focení modelky

Brutální i zábavný modrý čtvereček

Brutální možná není to správné slovo, ale když mi Michael Prouza ukazoval, jak vypadají snímky pořízené objektivem Zeiss, spadla mi brada. To, že byly až brutálně ostré, bych dnes považoval téměř za samozřejmé snad už i od druhovýrobce. Ale to, že jsem si při jejich prohlížení připadal jako bych měl 3D brýle a snímky v nich skládal, aby vypadaly plasticky, až vyráželo dech.


Červený hrádek, Michael Prouza, Zeiss

Zábavný byl naopak Michael Prouza. Rozhovor s ním jsem jako náhradní variantu „školení“místo focení architektury zvolil z pohodlnosti a lenosti běhat venku za Janem Tichým v sychravém dubnovém nevlídnu. Michael Prouza v teploučku školicí místnosti neopakovatelně sarkastickým a uvolněným způsobem srovnával produkty jiných výrobců s optikou a kvalitou zpracování od značky Zeiss, jíž vévodí jednoduše napsané jméno firmy v bleděmodrém poli. Ale i přiznal, že špičkoví výrobci jsou na tom dost podobně. Dost jsem si spravil názor ohledně marketingových keců z letáků, kde jeden chválí „sametovou kresbu“ svých objektivů (bodejť by si ji nechválil, když je neumí vyrobit pořádně aby kreslily ostře), nebo pěkný bokeh (to samé, když zase neumí objektiv vyrobit bez odlesků a jiných nežádoucích jevů, aberace, vinětace atd.). Těch atd. nakonec bylo za půl hodiny opravdu dost. Nejvíc mě ťalo, že mi do očí říkal pravdu o mých oblíbených značkách, zejména té jedné a hodně drahé. Moje umění fotografie sice spočívá v umění utrácet za fototechniku, avšak vzhledem k tomu, že jsem do této drahé značky, cenově vyšponované marketingovou bublinou, ještě nestačil vysypat ani plné prasátko, zasmáli jsme se i tomu. Ovšem mít záda krytá tímhle modrým čtverečkem, asi bych říkal to samé, a také uvolněně.


Molo, Michael Prouza, Zeiss

Trochu zákulisí o značkách

Sony

Sony vlastní v oblasti fotografie na 90 % všech patentů. Kromě těch vlastních ji k tomu pomohla akvizice Minolty, která ještě krátce před tím akvírovala značku Konica. No, a samozřejmě dodává čipy většině svým výhradním konkurentům.

Zeiss

 Tak například první objektiv Planar měl spatřit (a propouštět) světlo světa už někdy v roce 1886 (chráněnou značkou je podle tetičky Wiki od roku 1887) a Planar se jmenuje podle toho, že má maximálně ostré pole v co největší zobrazované ploše, objektivy (Zeiss) Tessar se používají dodnes (kdo kdy používal Flexaretu, ten ví, že její Belar byl vlastně Tessar). První antireflexní vrstvy byly také od Zeisse a dostaly je jako první vojenské dalekohledy (dva odlesky = nepřátelský důstojník s dalekohledem, střílejte!!!). Antireflexní vrstvy Zeiss mají podle Michaela Prouzy i vysokou světelnou propustnost, takže při stejné světelnosti propouštějí více světla než jiné.

Ale i to, že s tím Hasselbladem na Měsíci byly v Apollu 11 objektivy Zeiss, nechala si je na zakázku vyrobit NASA. Měly světelnost 0,7 (!!!), zpátky nepřivezli nic (šetřili hmotnost do návratového modulu). Takže těch zhruba sedm, co se jich zachovalo pro Pozemšťany, byly záložní. Nevyrábějí se už a na Měsíc se poletí bůhví kdy. Nikdo kromě NASA by si už nemohl dovolit to zaplatit. Něco koupil jeden kameraman, který s nimi natočil v jistém ponurém filmu plesové scény jen při loučích a svíčkách. Podle Michaela Prouzy ale přece jen trochu podváděl, ty svíčky prý měly dva knoty.

Se strachem do dalšího kola?

Stručně řečeno, těším se na další seminář se značkami Sony i Zeiss! Abych jak už jsem uvedl, moje umění fotografie spočívá v umění utrácet za fototechniku. Takže mě možná čeká další katastrofa…


Strom, Michael Prouza, Zeiss